Chtěl jsem napsat o tátovi, jakej to byl skvělej člověk a teď nevim jak začít. Je to u? 13 let co mi táta umřel na rakovinu plic. Hodně kouřil, měl rád pivo a často chodil do hospody kde vyjednával k?efty a bavil se s celou hospodou. V?ichni ho měli rádi. Asi proto musel umřít.
Bydleli jsme v paneláku, táta to tam nesná?el, nemohl nic dělat, jen chodit sem a tam. Neopravil ani kapající kohoutek, proto?e řekl, ?e v paneláku nebude nic opravovat. A? kdy? u? to bylo akutní, tak se přemohl. Táta by do mě investoval snad v?echno, pamatuju si jak jsem s ním několikrát ?el do obchodu, ?e si koupí boty. Nikdy jsme ale do obuvi nedo?li a zkončili v?dycky v hračkárně i kdy? byla dál. Mamka jen kroutila hlavou. Jednou jsem ho potkal na ulici, obyčejnej den, neměl jsem narozeniny, ani svátek a táta nesl podpa?í velkou barevnou krabici. Moc se se mnou nevybavoval a ?e mám brzo přijít domů. Rychle jsem vyřídil co jsem musel a upaloval domů. Krabice byla pro mě a v ní velký auto s ?esti koly ruský výroby. Vzadu na korbě byl dotykovej slídovej panel, jako kalkulačka, čím? se naprogramovalo co má auto dělat, odmáčknul se start a ono jelo. Například 5x dopředu, otočit doleva, počkat, 10x dopředu, otočit doprava, 10x vystřelit, 3x zacouvat atd. Dokonce bylo tak vymakaný, ?e kdy? jsem ho zapomněl vypnout, tak se samo ozvalo zvukovym signálem, ?e je pořád zapnutý. Nevím kde to vy?melil ani kolik to stálo, ale měl nějaký k?efty s rusákama tak asi přes ně nějak. Taky jsem dostal ?lapací autíčko asi pod stromeček, to u? si nepamatuju, tak jsem v něm lítal kolem paneláku. Jen?e tátovi to nestačilo, předělal mi to na autobaterii a měl jsem i zpátečku!
A nesmim zapomenout na bazuku, kterou mi přines -od koho jinýho- od rusáků. Byla samozřejmě pou?itá, i kdy? mi do ní chtěl sehnat cvičnou střelu. A tak zatímco kámo?i si hráli s umělejma pistolkama, já měl opravdickou bazuku.


Pak ale s mamkou koupili velkej barák, no barák, spí? zříceninu, kde byla spadlá střecha, byly vypadlý zdi, okna nikde, hnůj byl i v prvním patře a v?ude okolo bordel a kopřivy. A tak ka?dej pátek kdy? při?el z práce, jel na tuhle chatu a opravoval jí. Pomáhali mu občas je?tě dvě rodiny, ale známe přísloví, co si neudělá? sám... Táta byl vyučenej zámečník, v?echno ostatní se naučil z kní?ek a od známejch.

Kdy? u? se dalo na chatě aspoň přespat, bral mamku a mě s sebou a kdy? jsem byl vět?í a byl jsem nemocnej, vzal si na mě paragraf a jeli jsem na chatu. V Děčíně byly inverze a v?ude hrozně smradu, kde?to na chatě bylo krásně. Moc se mi to líbilo, ničil jsem kopřivy, obouchával starou omítku -rád jsem něco demoloval-, pálil jsem bordel a oheň mě tak zaujal, ?e mi táta nakonec svařil z plechů kamna a tak jsem si venku vesele topil (ne ?e bych do tý doby nezakládál oheň kde se dalo).

Kdy? se něco podělalo, nebo vy?lo ?patně, měl naučenou nadávací větu, která zněla asi takhle: "Krucifixnámol, himlhergot doprdele komunisti zasraný". Nesná?el komunisty a tak si to přidal do nadávek a za v?echno mohli oni. Ale co udělal, to bylo prostě neo?izený a v pořádku. Jednou si pozval zedníka, aby mu udělal strop, ?e to by měl přecejen dělat někdo kdo tomu pořádně rozumí. No a kdy? viděl ten hroznej výsledek, tak dal?í pokoje si rad?i u? udělal sám.
Taky neměl ?ádný stroje a na chatě to potřeba je a v?echno si sám vyrobil. A? u? to byla malá přesná pila s nastavitelnou polohou kotouče, cirkulárka, mafl, svářečka s dynamem snad z autobusu, kompresor, nabíječka autobaterií nebo velká hoblovka s protahovačkou. V?echno precizně a kvalitně zpracovaný, namazaný a udr?ovaný.
Auto si taky nikdy nedal do servisu, v?echno opravil sám.

Jeho záliba byla elektrotechnika a tak ?irokýmu okolí opravoval televize a rádia. Syslil starý elektronkový televize a říkal mi, ?e to jednou bude mít velkou cenu. On ?e z toho nic u? mít nebude, já mo?ná taky ne, ale moje děti u? by mít mohli. Doteď je na půdě asi 100 televizí a rádií, bohu?el v dost nevyhovujících podmínkách.
Je?tě teď vzpomínám na to, jak jsme v?dycky seděli v klubovně, on měl otevřenou nějakou televizi, opravoval jí, ve vzduchu stál kouř z jeho cigarety a vytvářek zajímavý mráčky a já buď pálil vlákna z rozbitejch elektronek nabíječkou, nebo vyletovával součástky z ti?táků.

Někdo si mo?ná řekne, bejt s dítětem v zakouřený místnosti není správný, ale ten někdo si mů?e ty svoje tabulky sbalit a vypadnout. Mě to nevadilo, nevadilo mi ani to, ?e mě bral do hospody, proto?e já se tam dokonce tě?il. Líbilo se mi tam, bylo to super, veselo a ka?dý dítě rádo poslouchá dospělý řeči. Navíc se často děli různý věci jako kdy? táta přinesl snad první bouchací petardy a hodil jednu pod řadu stolů. V?ichni čekali co bude a kdy? to bouchlo, tak si málem v?ichni vylili pivo. Nebo stačilo kus alobalu a sirky a hned mě naučil jak udělat malý raketky, ale to si pak ka?dej musel přikrejvat pulitr aby mu tam tahle raketka neskončila.

Vzpomínám si i na takový maličkosti, jako kdy? při cestě do hospody se z kopce skutálela kočka a rozplácla na silnici, oklepala se a zdrhla. Nebo kdy? přiletěl čmelák ke kytce která měla zvonky jako květy, zalezl dovnitř a zvonek se s ním utrhnul a spadl na zem. Hlouposti, ?ejo. Jsou to maličkosti, ale i na ty se dá vzpomínat, připomíná mi to jinou dobu. A pokud někdo čeká a? za?ije něco obrovskýho na co by mohl celej ?ivot vzpomínat, mo?ná se nedočká. A v případě vzpomínek mů?e bejt jeden nemotornej čmelák daleko dojemněj?í, ne? třeba let do vesmíru.


Na chatě jsme za?ili spoustu srandy a spoustu věcí, co mí kámo?i ve městě za?ít ani nemohli. Za plotem jsme měli strom hru?ku a lítala tam na hru?ky sr?eň. Táta bojoval s hmyzem a ?kůdci jak jen mohl. Kdy? u? ho sr?eň na?tvala, vzal plácačku na mouchy, přeskočil plot a sejmul jí. Hor?í to bylo s krtkem a hryzcem, kteří ničili úrodu na zahrádce. Vyčuzovací patrony nepomohly, ale byla tu je?tě jedna mo?nost. Pou?ít propanbutan. Ale to bylo nebezpečný, táta říkal, ?e krtek mů?e mít tunely pod barák a co kdyby to náhodou chytlo a bouchlo - v konírně byla jako podlaha jen hlína. Druhej den ale otevřel dveře, v ruce plynovou bombu a hlásil, ?e krtek to má spočítaný.

Demolování televizních obrazovek byla taky zábava. Bezpečný rozbití obrazovky jsem je?tě dlouho potom neznal a ani teď tomu jestě moc nevěřím - co kdyby (rozbití skla na opačný straně obrazovky kde jsou vychylovačky). Vadná obrazovka se musela zdemolovat, tak?e se postavila na bezpečný místo, schovali jsme se za hromadu srovnaných prken a házeli po ní ?utry. Některá bouchla hodně, některá se jenom rozlo?ila. Ale obrazovky cizí výroby, to bylo lep?í. Jedna německá vydr?ela skoro v?echno a kdy? konečně podlehla asi na devátej pokus, střepy lítaly aspoň deset metrů daleko. No ale barevná ruská obrazovka, to je atomovka mezi obrazovkama.

Travex -ani nevim jak se to pí?e- to byla taky dobrá pyromanie. Vyrobit roztok, namočit do něj noviny, usu?it, srolovat kousek novin, strčit do trubky, zapálit a bum. Co na tom, ?e se s tím prá?kem měl hubit plevel... Dokonce mi na to táta vyrobil pistoli, která byla penvě přidělaná ke ?palku a mohl jsem jí pou?ívat za jeho dozoru.

Vzpomínám jak si plnil zapalovač nějakym ?mejdskym plynem a stra?ně ho rozčilovalo, ?e to blbě chytá. Nakonec vyskočil, zeptal se jestli mám zatopeno v kamínkách, já řek ?e to asi u? vyhaslo, vylítnul ven, rozfoukal oheň ?oupnul dovitř plnicí nádobku s plynem, zavřel dvířka, utekl domů a za oknem jsme sledovali co bude. Po chvíli to bouchlo, komín na kamínkách nadskočil a trochu se ohnula zavírací páčka. Bylo po plynu a táta se u? nemusel rozčilovat.

Zajímavý bylo, ?e táta nikdy neběhal. A? u? spěchal kamkoli, v?dycky maximálně rychle ?el. Viděl jsem ho jen jednou jedinkrát popoběhnout a to kdy? spěchal na záchod.

Proto?e jsem rád něco kutil, ??oural a rozebíral, nosil mi z práce různý součástky, ozubený kola, lo?iska, různý ?elezný polotovary a já si s tím hrál. V?dycky jsem netrpělivě čekal a? přijde z práce domů a hned jsem se ptal, jestli mi něco donesl. Jednou donesl ta?ku ?ároviček do baterek a já je na chatě rozbíjel kde se dalo, nebo jsem je ?havil letlapmou - v?dycky se nafoukly a zasyčely.

Taky jsem dostal speciální hru LODĚ, zase ruský výroby. S kámo?em (Tobo) jsme si hráli v klubovně na chatě a najednou při?el táta, posadil před nás krabici s hrou a začal to sestavovat. Slo?ilo se to ze tří panelů, jeden kolmo kterej představoval hrací plochu a byl mezi hráčema aby neviděli kde má ten druhej lodě, dva panely vodorovně který obsahovaly bílý a červený kolíčky, který se zapichovaly do míst kde buď byl zásah nebo nic. Kolmej panel měl dvě poloviny, kde v jedný byly nacvakaný lodě a v druhý se střílelo. Zapíchnul se del?í kolíček a stiskla palba. Ozvalo se pííííííííúúúúú, to znamenalo nic. Ale pííííííííúúúúúpchhhh byl zásah a rozsvítila se červený leddioda pod průhlednou lodí uprostřed panelu. Táta ode?el do hospody a my jsme hráli dokud se nevrátil.

Rád se dívám na film "Byl jednou jeden polda" nebo seriál "Hospoda", proto?e tam hraje herec Potmě?il a je dost podobnej tátovi a to co on tam hraje, to táta dělal v reálu. Dokázal bavit společnost svýma nespočetnýma historkama, vymej?lel a uskutečňoval věci, který si jiní ani nepředstaví. No kdo se mů?e pochlubit, ?e mu táta vyřezal na cirkulárce ze dřeva babodědka (kterýho mi mamka potom spálila, proto?e nepoznala ?e je to babodědek)? Jednou si svařil z trubek a plocháčů samopal a pozor - s odnímacím zásobníkem, uzpůsobil tomu futrál od houslí, dovnitř je?tě nalo?il prázdný náboje a pásy a ?el "přepadnout" hospodu. Nakonec měl málem průser, proto?e s tim jednou blbnuli venku u ohně a viděl je soused a druhej den mu řikal, jako ?e ví ?e má doma samopal, ale ?e to nikomu neřekne. No a kdyby to někde prokec, i kdy? ?ádnej skutečnej samopal nebyl, tak v době komou?ů by to veselý nebylo.


Rád poslouchám Hurvínka a v jedný příhodě chce vyprávět pohádku a Spejbl se ho ptá: "A chce? jednu pohádku, nebo osm?". Tak něco podobnýho bylo u nás. Nejdřív jsem chtěl sice číst pohádku o sedmihlavym drakovi, ale táta to odmítal číst, proto?e to byla ruská kní?ka, no ale pamatuju si ?e jsem ho jednou přemluvil a přečet mi jí. Zato mi začal vyprávět pohádky "O zvířátkách". Nevim jak jsme se k tomu dostali, ale já v?dycky pak loudil osm příběhů, jen?e usmlouval jsem maximálně tři. Zvířátka byli ti hodní (krtek, jelen, medvěd, brouk pytlík a dál u? nevim kdo) ty se ze začátku postupně potkali a dali se dohromady a opodál bydleli ti zlý (vlk, je?ibaba a je?ibabák - taky to byl ze začátku myslim jen vlk). Zvířátka byli chytrý a v?echno se jim dařilo, vymej?leli a vyráběli různý přístroje a pro?ívali dobrodru?ství. Vlk, je?ibaba a je?ibabák jim naopak záviděli a ?kodili jim, případně se chtěli opičit, ale nikdy to nedopadlo dobře.
Já měl u těch pohádek sice usnout, ale víc jsem se řechtal, ne? spal. Kdy? vlk chce spláchnout záchod a shodí si splachovač na hlavu, nebo kdy? stírají stírací los tak, ?e ho přibijou hřebíkama na stůl a stírají hadrem na podlahu, tak to ani jinak ne?lo.
Jak jsem potom zjistil, tak mi táta nahrával pohádky na magnetofon je?tě dřív ne? si pamatuju (normální pohádky o perníkový chaloupce atd., ikdy? v jeho podání ?ádná pohádka nevypadala tak jak by kdokoli čekal). Kdy? jsem byl schopnej obsluhovat magne?ák, objevil jsem toti? magnetofonovej kotouč, kde chybělo asi tak třičtvrtě pásky a na tom zbytku byl konec pohádky a dvě celý. Kdy? jsem se ptal, proč jich tam není víc, byla mi ukázána fotka, kde jsem já a rochním se v rozmotaný magnetofonový pásce. Za to bych si nařezal!

A kdy? jsme u toho nařezávání, kdy? jsem něco proved, táta řek a? jdu, ohnu se mu přes koleno, já to udělal a dostal jsem na zadek. Pak mi je?tě přikázal a? neřvu, ale jak jsem neměl řvát, kdy? jsem bulel? To jsem nechápal. Ka?dopádně si vzpomínám tak maximálně na dva výprasky, plus jeden bych dodal jako rezervu. I přes to, jsem mu nikdy za zády nenadával, nedělal na něj ?ádný posunky, asi si o něm nemyslel, ?e je cokoli ?patnýho. Proč? Teď s odstupem času mi to taky přijde trochu divný, mo?ná jsem byl moc malej na puber?ácký kecy, ale mě prostě nic takovýho ani NENAPADLO!
Kdy? vidim, jak dneska rodiče honí děti po pokoji, který se jim smějou do ksichtu, tak kroutim hlavou.

Kdy? jsem měl problémy s někým ve ?kole, táta pomohl. Mimochodem, nevim jak to bylo mo?ný, ale a? jsem se sna?il jak jsem se sna?il, kdy? jsem psal domácí úkol, hrozně jsem ?krábal, ale jen co při?el táta a díval se jak pí?u, byl z toho krasopis. Ale zpět - ve ?kole byl nějakej star?í machr z úplně jiný třídy a pamatuju si jak jsem se oblíkal v ?atně, on tam vlítnul, proběhnul sem a tam a pra?til koho napadlo, mě do břicha. Nevim co to mělo znamenat, ale magoři u? jsou takový. Brečel jsem tam a nikdo s tím ani s ním nic neudělal. Řekl jsem to tátovi a on na mě druhej den počkal u jídelny, abych mu toho kluka ukázal. Jen co vy?el, ukázal jsem na něj a táta ho tak seřval, ?e on, ten machr z vy??í třídy, ten borec, se rozbulel! Druhej den si machr asi chtěl zvý?it autoritu, tak mi pohrozil ukazováčkem, ale vypustil jen nějaký nesrozumitelný slovo a pak rychle zmizel a u? jsem ho neviděl.
Nevěděl jsem jak ře?it problém, kdy? mě někdo provokuje, táta řek, odpověz mu a? ti to zazpívá, nebo dá do ver?ů. Moje důvěra v tohle ře?ení byla na bodu mrazu, ale zkusil jsem to. Ve ?kole v přírodě jsme někam ?li a někdo mě provokoval nějakýma kecama a já byl tak vytočenej, ?e bych ho nejrad?i za?krtil a ulomil mu hlavu. A on furt mlel. Tak jsem mu řek, a? mi to zaver?uje, ikdy? jsem to cedil zkrz zuby. Pořád mlel. A? mi to zazpívá a slo?í z toho písničku. Mlel. "Pořád ti ty ver?e nejdou". Domlel, zřejmě takovou reakci nečekal, zjistil ?e to nemá smysl, sklapnul a nechal mě bejt.
Taky na mě machroval cigo? v maringotce a hracíma automatama a to jsem měl zrovna plnou hrst peněz. Chtěl půjčit. Nedal jsem mu nic a kdy? pořád otravoval, rozhodl jsem se odejít. On si tam seděl na zábradlíčku a je?tě na mě plivul, kdy? jsem odcházel. Doma jsem to vyslepičil tátovi, ten se sebral a ?li jsme zpátky (bylo to asi kilometr daleko). Cigo?e seřval a málem shodil z toho zábradlí, ale já to bohu?el neviděl, proto?e jsem zrovna hrál mojí nejoblíbeněj?í hru Phoenix.


Chatu opravoval pořád dál, z konce baráku, kde byla střecha úplně v háji, udělal verandu, zboural stropy s plevama a udělal betonový, zavedl tam elektriku a vodu, venku nechal vybagrovat studnu, udělal omítku na baráku, postavil si králikárny, slepičárnu, boudu pro psa a v?echno co se dělo zapisoval do deníku.
Nastěhovali jsme se tam a konečně vypadli z paneláku.

A co pak? Rakovina. Hodně ka?lal, potom chodil do nemocnice, nakonec si ho tam nechávali několik dní. Jednou se kdy? byl doma, ?el do hospody a kdy? se vrátil, bylo to poprvé kdy jsem ho viděl opilýho.
Pamatuju si, jak se jednou vracel domů s kulichem na hlavě, jak ho ná? pes Brok (vlčák) vítal. To u? nemohl ani polykat, tak si odplivával do uhláku. Později jsme jezdili u? my za ním do nemocnice, zase byl v nějakym ústavu podobným paneláku. Popovídali jsme si s ním a jeli domů. Na poslední náv?těvě v nemocnici jsem nebyl, ?el jsem za Tobem a mamka jela sama. Byl v nemocnici v Ústí, bylo to daleko, moc si to nepamatuju, ale myslím, ?e mě přesvědčili, abych tam nejezdil a zaonačili to tak, abych ?el za kámo?em.
Později jsem se dozvěděl, ?e u? ani nevnímal okolí. Mamka mu říkala, ?e se ségře narodil syn, ale nic jí na to neodpověděl.
Jednoho dne přijel někdo autem a mluvil s mamkou, nevím co jí říkal, ale chodila s kapesníkem v ruce a utírala si oči. Kdy? odjel, vrátila se domů a já se chtěl zeptat co se stalo, ale místo toho jsem začal brečet. Věděl jsem to, i kdy? jsem to vědět nechtěl. Táta umřel.

Potom si nepamatuju dlouho nic, bílá stopa v paměti. Nepamatuju si co jsem dělal dal?í dny, jak jsem to sná?el dál, nic.

Zbyly tady jenom věci, zaprá?ený hračky na půdě, autíčko předělaný na motor, stroje, tátovi hodinky, pár jeho slov na magne?áku a taky jeho deník. Popisuje v něm v?echno a? do posledních chvil v nemocnici, kdy je?tě mohl psát. Je to u? 13 let a já je?tě nena?el odvahu si ten deník přečíst.

Necelý tři pohádky jsem z magne?áku převedl do mp3 a tady si je mů?ete stánhout. Třeba se taky někomu budou líbit.

Červená_karkulka [550 Kb]

Neposlu?ná_ma?inka [2,5 MB]

O_perníkové_chaloupce [3,8 MB]