Dodržujete tohle pravidlo "oko za oko, zub za zub"? Jak taky jinak, když vám někdo něco provede, tak musí zkonitě čekat zápornou reakci od vás. Vidim to všude, většina lidí se řídí podle podmínek.
Když ty mi něco provedeš, tak já ti něco provedu. Když ty nic, já taky nic. On dělá tohle, tak já to dělám taky. Když on může, tak já taky můžu.
Když tak na to koukám, tak mě napadá, že naprogramovat lidský uvažování nebude zas taková věda.

Tohle uvažování vypadá logicky a pochybuju, že se nad tim vůbec někdo pozastavuje. Přesto si myslim, že je to uvažování stupidní. Když jsme jako malí děti vyvedli něco z důvodu, že kamarád to udělal taky, maminky se nás ptali: "Když on vyskočí z okna, ty taky vyskočíš?". Jenže ta samá maminka jde druhej den přes silnici mimo přechod pro chodce, nebo na červenou protože nejede žádný auto. A proč? Protože to přece dělá každej.

Myslim, že by si lidi měli uvědomit, že mají svoje já, který by mělo dělat to co samo uzná za vhodný a ne dělat věci jen proto, že to dělá někdo jinej. V tom je vyjímečnost každýho člověka. Ale rozhlídněte se kolem sebe, kdo se tak chová?

Řeknete si, že bez pravidla "oko za oko" to nejde? Že když vám někdo třeba začne nadávat, tak mu to musíte oplatit, případně mu vysvetlit ručně, že to co řek není pravda? Když se pak podíváte sami na sebe, co jste udělali? Chovali jste se jako on a ještě hůř.
Většinou jde o to vynutit si něco pro sebe, zakázat jinýmu jeho názory, nebo někomu uškodit a bejt spokojenej s tim, jak se záškodnická akce povedla. Ale když se pak ten původně hodnej člověk, kterej navíc byl v právu, podívá do zrcadla, co uvidí? Uvidí člověka, kterej se choval špatně, zle a hnusně. Myslíte že na tom pak něco změní, že on nezačal?

Jak ale nepoužít metodu "oko za oko", vždyť si nemůžeme nechat přece všechno líbit? Pokud čekáte jasnou odpověď, tak tady jí nenajdete. Musíte použít mozek a sami si určit jak se zachovat. Já si nedělám iluze, že tenhle článek něco změní, ale třeba si někdo uvědomí, že když ho někdo jiný označí za vola a on mu za to rozbije ciferník, že vlastně potvrdil, že vůl je. Navíc jsou věci, který lidem vzít nejdou, ani násilím a názor mezi ně patří.

Například já nikdy nevyhodím obal od čehokoli na zem, ikdyž se všude kolem válí hromady odpadků. Prospěju přírodě? Těžko, ten jeden papír už ničemu neublíží a nejsem žádnej bijec, co chce zachránit svět. Ale od něčeho jsou tu koše a něco do nich patří a tam to prostě hodim já. Pokud si teď klepete na čelo, nepochopili jste.

Mě samotnýmu dělá taky problémy, vynechat "oko za oko", ale já se snažím, snažím se být pastýřem [Pulp Fiction].

Tuhle úvahu bych zakončil citací z písničky od Kabátů, která myslím na naší společnost přesně sedí: "Každej se jen usmívá, tiskne mi pravici, za rohem už jsem jenom vůl".